K problematice české úhradové regulace zdravotnických prostředků od nepaměti patří číselníky zdravotních pojišťoven. Jsou to nástroje sloužící ke vstupní evidenci, přiřazení úhrady ze zdravotního pojištění, vykazování i kontrole. Po mnoho let tento systém fungoval, avšak poté, co posílil tlak na úspory v oblasti zdravotnických technologií, začal tento dobře namazaný stroj drhnout. Nejprve se to ukázalo u zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz, kde Ústavní soud zrušil dosavadní právní úpravu s odůvodněním, že pravidla v ní obsažená vedou k netransparentnímu a také nepřezkoumatelnému stanovování úhrad. V lednu 2019 vstoupila v účinnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která nastavila nová pravidla a svěřila ohlašování úhrad zdravotnických prostředků na poukaz do kompetence SÚKL. Číselníky zdravotních pojišťoven jsou i nadále vydávány, avšak musí respektovat celosystémový úhradový katalog, který vydává každý měsíc SÚKL.
Nyní se dostáváme do situace, kdy se začíná přežívat také systém správy číselníků ZUM. Důvodů je celá řada. První je ryze formální, a sice že zdravotní pojišťovny nemají žádné zákonné zmocnění pro stanovování maximálních obchodních cen. Druhým důvodem je dvoukolejnost historické regulace reprezentované číselníkem a nového, postupně převažujícího způsobu regulace úhrad nemocniční péče prostřednictvím CZ-DRG. Číselníkové hodnoty, jako je např. výše maximální úhrady, měly svůj smysl v situaci, kdy se veškerý ZUM skutečně zvlášť vykazoval a zvlášť hradil. To dnes platí již jen u tzv. ambulantního ZUM a v několika dalších zcela bagatelních případech.
Ukazuje se, že efektivita regulace prostřednictvím číselníků ZUM výrazně pokulhává za extrémní pracností celé této agendy. Přitom stačí, aby MZ, zcela nezávisle na obsahu číselníku, v úhradové vyhlášce upravilo např. základní sazbu. V případě jejího zvýšení neušetří zdravotní pojišťovny ani korunu, a naopak při poklesu uspoří velké peníze, aniž by musely vést „cenové jednání“ o zařazení každé jednotlivé položky ZUM. I z pohledu motivací poskytovatelů zdravotních služeb je více než sporné, zda představuje výše číselníkové úhrady pro nemocnice nezbytné zastropování nákupních cen, anebo vytváří naopak magnet, který většina vykáže a paralelně si s dodavatelem smluvně ošetří např. neadresný bonus. Aktuální jednání všech zainteresovaných stran na MZ jasně ukazují, jak těžké bude usmířit prozatím dosti protichůdné představy o budoucnosti číselníků ZUM.
Autor: Jakub Král
Kommentare