Návrh, který má podle předkladatelů bojovat proti klamavému tvrzení zdravotních účinků v reklamě, k tomuto cíli nepovede. Spíše uškodí slušným dodavatelům.
Problematika reklamy a jejího vlivu je fenoménem sama o sobě, přesto však reklama zaměřená na oblast zdraví je velmi specifická a vyžaduje si zvláštní přístup. Zdraví je nejcennější statek, který máme, a možná i proto jsme velmi senzitivní na jakákoli zdravotní tvrzení, která slibují zachování či dokonce zlepšení našeho zdravotního stavu. V současné době se v poslanecké sněmovně těsně před závěrečným třetím čtením nachází sněmovní tisk č. 697, který v sobě zahrnuje prozatímní regulaci diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, dílčí změny v oblasti správních poplatků a také zavedení specifické regulace reklamy na zdravotnické prostředky. Tato poslední část je do značné míry inspirována obdobnou celoevropskou právní úpravou reklamy léčivých přípravků, přičemž zvlášť se věnuje reklamě zaměřené na širokou laickou veřejnost a zvlášť reklamě cílící na tzv. odborníky, tedy předepisující lékaře nebo např. vydávající lékárníky. Cílem tohoto mého komentáře není hodnotit tento návrh z dílny ministerstva zdravotnictví, protože tomu jsme se mohli věnovat celé poslední dva roky, kdy předmětná novela procházela standardním legislativním procesem a v rámci připomínkových řízení si k ní mohl říct každý stakeholder své. Pozornost čtenářů bych však rád zaměřil na pozměňující návrh SD 6307, který je v rámci sněmovního tisku č. 697/4 uveden pod písmenem B. Tento návrh je určitým hybridem dříve předložených pozměňovacích návrhů předsedkyně výboru pro zdravotnictví prof. Věry Adámkové a dále poslanců Patrika Nachera a Miloslava Janulíka. Tyto návrhy míří dvěma směry. Za prvé ruší odpovědnost šiřitelů reklamy na zdravotnické prostředky a léčivé přípravky. Dle předkladatelů „zákon o regulaci reklamy po novele č. 66/2017 Sb. v rozporu s rozumným uspořádáním věcí fakticky vyžaduje, aby pouhý šiřitel reklamy na určité komodity (tedy např. provozovatel média, vydavatel radničních novin, krajských novin, dopravní podniky nabízející reklamu na tramvajích a autobusech, lékař či lékárník, který má plakáty či letáky v provozovně) zjišťoval reálné složení produktů, zkoumal jejich účinky a disponoval odbornou kvalifikací“. Toto téma je dle mého názoru sporné a patrně najdeme argumenty pro i proti tomuto pohledu, který jinými slovy říká: „Nechtějte po mě žádnou kontrolu toho, co vysílám. Vždyť je to jen reklama a já jsem jen její pouhý šiřitel. Ptejte se na to zadavatele nebo zpracovatele reklamy bez ohledu na to, že mnohdy nesídlí v ČR, anebo dokonce ani v EU“. Jako zcela zásadní však vnímám druhou část předmětného pozměňovacího návrhu, a sice doplnění nového ustanovení § 5n, jež má regulovat reklamu na výrobky cílící na zdraví. Problematický je především druhý odstavec, který říká, že „Reklama na výrobek, který není léčivým přípravkem, zdravotnickým prostředkem, diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro nebo jiným výrobkem, u něhož tento zákon stanoví jinak, nesmí a) naznačovat, že používáním výrobku se zlepší nebo zachová zdravotní stav toho, kdo jej užívá, b) naznačovat, že nepoužitím výrobku může být nepříznivě ovlivněn zdravotní stav osob, c) doporučovat výrobek s odvoláním na doporučení vědců, zdravotnických odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit používání výrobku“. Dle odůvodnění návrhu má být smyslem této změny efektivní boj proti tzv. „šmejdům“, kteří klamou spotřebitele, když deklarují zdravotní tvrzení u výrobků, jež zdraví prokazatelně prospěšné nejsou, a kteří pro zvýšení efektu takové reklamy zneužívají všeobecnou autoritu lékařů a dalších společensky významných osob, jež v takových reklamách vystupují. Po podrobném prostudování pozměňovacího návrhu jsem však nabyl přesvědčení, že v tomto případě se vůbec nepotkává deklarovaný záměr předkladatelů se skutečným obsahem návrhu. Těžko lze tvrdit, že reklama na zubní pastu, v níž vystupuje zubní lékař, který apeluje na diváky, že pravidelné čištění chrupu je zdraví prospěšné, je příkladem škodlivých praktik šmejdů, se kterými chtějí předkladatelé bojovat. Návrh jde tak daleko, že de facto zakazuje vystupování vědců, zdravotnických odborníků nebo osob s významným společenským postavením v reklamách na jiné výrobky, než jsou zdravotnické prostředky (včetně IVD), léčivé přípravky či doplňky stravy.
Proč by mělo být nově nelegální vystupování stomatologa v reklamě na zubní kartáček či slavného sportovce v reklamě na elektrokola, tomu poněkud nerozumím.
Ignorovat nelze ani fakt, že již současná právní úprava regulace reklamy obsahuje zcela dostatečné nástroje pro efektivní boj se skutečnými šmejdy. Klamavá reklama je přeci obecně zakázána, a to nejen v případě výrobků cílících na zdraví. Stejně tak je ošetřena i reklama, která naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky. Problémem tedy není nedostatečná legislativa, nýbrž neochota v rámci aplikační praxe důsledně bojovat s velmi kreativním přístupem oněch šmejdů, na jejichž pokračující společensky velmi škodlivou činnost správně poukazují předkladatelé onoho pozměňovacího návrhu. Nechci být v tomto případě přehnaně skeptický, nicméně domnívám se, že případné schválení pozměňovacího návrhu nepovede k efektivnějšímu boji se šmejdy, nýbrž k zákazu společensky neškodlivého reklamního chování slušných dodavatelů především v oblasti kosmetických výrobků. Zároveň bude nové ustanovení náročné na výklad, neboť není zřejmé, kdo není a kdo už je „osobou, která by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohla podpořit používání výrobku“. Taktéž lze očekávat, že dozorové orgány budou doslova zaplaveny podněty, jež budou v této oblasti vznikat v rámci tvrdého konkurenčního boje. Jeden a tentýž návrh tak zbavuje šiřitele odpovědnosti za vadnou reklamu, byť by byla dílem šmejdů, a současně zakazuje reklamu, na které není nic špatného nebo společensky škodlivého. Směřujeme tedy trochu ode zdi ke zdi. JUDr. Jakub Král, Ph.D.
Zdroj: https://bit.ly/3qcNOxg