Nelze si nevšimnout nové vlny koronavirové epidemie, se kterou přichází opět zvýšený zájem o zdravotnické obličejové masky a ochranné respirátory. A s nimi se nám do veřejného prostoru opět dostává to kouzelné slůvko „nano“ označující výrobky rádoby nejúčinnější, a tudíž nejlepší, v realitě však obvykle i ty nejdražší. Jaká je jejich budoucnost?
Chtěl jsem původně oddělit fyzikální podstatu a regulatorní požadavky od marketingu, ale ono to tak snadno udělat nelze. Asociace nanotechnologických firem, představitelé některých výrobců nanomateriálů a akademické sféry bohužel asi neabsolvovali ani základní marketingové školení. Někteří z nich požadují změnu technických norem a způsobu testování a slibují si od toho vyšší odbyt. Jsou přesvědčení, že současné způsoby testování je diskriminují. To je úsměvné.
Požadavky, jako je test bakteriální filtrace, prodyšnosti a ověření mikrobiální čistoty, nebyly navrženy podle materiálů, ale podle požadavků na bezpečnost a účinnost. Současné high-tech materiály by je měly bez problémů splnit. V ideálním případě, například u prodyšnosti, přinést obrovskou přidanou hodnotu v podobě snadnějšího dýchání v masce při požadované filtrační účinnosti.
Problém není v tomto případě v normách. Problém je v tom, čemu se říká marketing ladder. Po něm totiž stoupá obchodník a s ním i průměrně vzdělaný zákazník od vlastností k benefitům a k emocionálním benefitům (features – benefits – emotional banefits). Předpona „nano“ je jistě skvělá pro upoutání pozornosti na novinku. Většina českých výrobců ji však prodává na úrovni „product features“ a požadují po uživateli, aby zaplatil prémiovou cenu za masku, která obsahuje nanovrstvu. Ale průměrný spotřebitel není hloupý uživatel a ptá se: „a co je v tom za výhodu pro mě?“. Dýchá se v nanoroušce opravdu lépe? Nebo nanorouška lépe filtruje a chrání? Pokud tomu tak je, uživatel to jistě ocení a bude si za volné dýchání ochoten připlatit jako za „nadstandard“ nad požadavek normy EN 14683:2019+AC:2019.
Skutečným regulatorním problémem výrobců zdravotnických prostředků s nanomateriály bude nové klasifikační pravidlo 19, které přináší nařízení 2017/745 (MDR). Prostředky s nanomateriály spadají podle tohoto pravidla do tříd IIa až III, podle míry možné absorpce nanomateriálu organismem. Nanoroušky tak již nikdy nebudou spadat do rizikové třídy I. Druhé korigendum k MDR umožní pro prostředky již uvedené na trh přechodné období. Pokud ale někdo bude začínat výrobu takového prostředku po 26. květnu 2021, bude se muset již vypořádat s velmi vysokými nároky na prokázání bezpečnosti takových prostředků. Vzhledem k vysoké náročnosti tohoto procesu a nákladům na notifikovanou osobu je možné, že mnoho „nanoroušek“ z trhu zmizí. Zároveň ale držím palce těm, co vydrží a přinesou uživatelům skvělé benefity, za které jim budou rádi platit vyšší cenu.
Autor: Aleš Martinovský