V druhé polovině ledna vydal Ústavní soud celkem nenápadné, avšak pro reálnou praxi naprosto zásadní rozhodnutí. Konkrétně jde o nález Pl. ÚS 25/21, kterým byl zamítnut návrh Městského soudu v Praze na zrušení § 73 odst. 7 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Toto ustanovení zní: „Statistický ústav poskytne na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud se jedná o údaje v Národním zdravotnickém informačním systému, pouze informace o struktuře dat.“
Ústav zdravotnických informací a statistiky a Ministerstvo zdravotnictví řadu let dovozovaly, že jde o zvláštní právní úpravu k informačnímu zákonu, která obecně omezuje poskytování zdravotnických dat z NZIS. S odkazem na toto ustanovení tak docházelo k opakovanému zamítání žádostí o informace, tzv. 106.
To, co mnohá média vůbec nezachytila, je odůvodnění předmětného nálezu, kde ÚS vysvětlil, že zrušení sporného ustanovení není třeba, neboť již existuje ústavně konformní výklad zákonných výluk z ústavně garantovaného práva na přístup k informacím, který musí aplikovat všechny povinné osoby. ÚS zároveň zkritizoval dosavadní praxi ÚZIS i MZ, stejně tak i veškeré argumenty, prostřednictvím kterých tyto instituce obhajovaly zásadní omezení v poskytování zdravotnických dat z NZIS. ÚS konstatoval, že neexistuje žádné právo veřejných organizací na ochranu před nárůstem agendy související s poskytováním informací. Dále pak ÚS ostře zkritizoval dosavadní „paternalistický přístup“ ÚZIS k laické veřejnosti, která by měla být údajně chráněna před rizikem nesprávného výkladu zdravotnických dat. Podle názoru ÚS je taktéž nepřístupné, aby ÚZIS odmítal zpřístupnit zdravotnická data dle informačního zákona a namísto toho žadatelům vnucoval alternativní proceduru spočívající v poskytování takových údajů pro statistické a vědecké účely podle § 73 odst. 8 zákona o zdravotnických službách. Takový přístup označil ÚS za šikanózní.ÚS tak nepřímo nařídil ÚZIS a MZ, aby data primárně vždy poskytovaly, a pokud by mělo ve výjimečných případech dojít k odmítnutí údaje poskytnout, musí být takové rozhodnutí individuálně odůvodněno na základě testu proporcionality, kde se prokáže, že existuje významnější ústavně garantované právo. Může jít třeba o situace, kdy by někdo požadoval údaje o zdravotních službách poskytnutých konkrétnímu pacientovi. Zde bude třeba i nadále upřednostnit právo jednotlivce na ochranu jeho soukromí.
Autor: Jakub Král